Nejlépe by bylo, aby se stát do krize koronaviru nepletl, vyjma uzavření hranic apod.

Tato vláda projevila trestuhodnou neschopnost, když příliš pozdě uzavřela hranice a když včas neobstarala ochranné pomůcky pro zdravotníky. A když pozdě svolala krizový štáb. Následně ohrozila státní finance. Není jí tedy co věřit

Nejprve tohle: Co udělá rozumný člověk, který se od lékařských autorit v mediích dozví, že nemá vycházet z domu, kromě absolutně nezbytných a nejnutnějších případů, a tedy ani chodit nakupovat nic jiného než nejnutnější potraviny? Zůstane sedět doma a ani si nepozve domů žádného opraváře.. A co následkem toho udělá obchodník či opravář? Zavře, protože se mu nevypltí platit zaměstnanci a ani on sám nechce riskovat. Za této situace je ovšem zhola zbytečné, aby se ministryně financí a premiér dohadovali s advokáty u soudu, kolik a zda má stát poskytnout na odškodném, protože stát vůbec nemusel nařizovat zavřít obchody či živnosti uzavřít.

Naproti tomu stát je oprávněn uzavřít státem vlastněné komunikace a tím omezit šíření viru.

A protože stát chce, aby lidé nezemřeli hlady a neskončili pod mostem, patrně je na něm, aby přišel s návrhy,jak tomu čelit, Nejvhodnější patrně bude nikoli přímá dotace, ale půjčka. A pokud dotace, tak na hlavu.

Co se týče podpory živnostníkům: opět jsou na místě spíše půjčky než dotace.

Jakákoli podpora ze strany státu, at´firmám nebo živnostem, je nemravná.

(Nemravnost spočívá v tom, že pokud není společenská shoda na dobrovolné platbě daní jako příspěvku na správu společného blaha, je zcela vyloučeno, aby jakékoli nakládání s násilím vynucenými daněmi, bylo mravné. Kardinál Tomášek byl blízko, když vyhlásil desetiletí duchovní obnovy národa. A protože se to nestalo, vše co děláme, je na draka. A to nepíšu z pozice náboženského nadšence, ale jako konstatování pohledem normálně uvažující jedince toužící po životě v klidu a míru a ve shodě s každým).

Právě tak nedává smysl, aby bylo z moci úřední zakázáno provozování obchodů, restaurací nebo živností. Stát se plete do něčeho, do čeho se vůbec plést nemá. Měl by však říci: OK, protože máme za to, že je zdravotně nebezpečné v určitém provozu (restaurace, obchod) pracovat, je ode dneška právem každého zaměstnance odejít s poukazem na tuto skutečnost na hodinu. (Fakticky by tak přestal hrozit lidem, že když s tím šéfovi praští, donutí je zaplatit mu odškodné, i kdyby jen tím, že šéf jim upře dlužnou výplatu mzdy). (Vždyť přece zaměstnavatel má právo za určitých podmínek okamžitě zrušit pracovní poměr zaměstnanci, proč tedy ne naopak, při vážném ohrožení zdraví). Jediné, o čem by se dalo diskutovat je, zda poskytnout lidem finanční pomoc v nouzi, po dobu, dokdy bude nebezpečné v takových provozech pracovat. Avšak vzhledem k tomu, že údajně je v 80 % případů nemoc málo nebezpečná, důležité by to patrně nebylo, a když tak jako bezúročná půjčka na dobu určitou z prostředků státního sociálního fondu, který by spravovala sociální správa. Ruku v ruce s tím by nepochybně zaměstnavatelé motivovali svoje prodavače, aby zůstali v práci (musí-li zaměstnavatelé platit nájmy). / To co se děje, to co předvádí český stát v této době, je stejně jako to co předvádí mnoho jiných států, znakem toho, že státní moc a její správci jsou úplně mimo realitu. Budiž řečeno, že to platí i o drtivé většině opozice.

Samozřejmě, že shora uvedené zdánlivě vyprázdnění některých funkcí státu se někomu jeví jako příšerný hazard. Pravda však je zcela jiná: Je to obnovení svobod a práv člověka oproti svévoli státu. Je to stejné, jako když by občané v roce 1914 odmítli narukovat za císaře pána a čtyři roky se jak blázni navzájem stříleli se svými bratry na protější straně fronty a trávili bojovými plyny. Tak jako se rozumná společnost osvobodila po 2. světové válce načas (?) od velkých válek pamětliva jejich hrůz, musíme něco udělat s otroctvím ničícím planetu následkem moci peněz. když je svěřena do špatných rukou. Světová hospodýřská krize, dojde-li k ní následkem koronaviru, jako planetární pandemie, je v tomto smyslu slova určitá šance. Šance uvědomit si lépe, jakou hloupostí jsme zotročeni.

A ještě něco:

Moc by se mi líbilo, kdyby po vzoru fr.ministra zemědělství, který včera vyzval fr.číšníky, aby šli pracovat na pole (když jsou ted´ zavřené restaurace), doporučil papá Babiš čs. úřednictvu, jít pracovat k nám, farmářům, taky: A zároveň kdyby jim zrubnul gáže na půlku s tím, že mají přece možnost si přivydělat na polích. Důvod je prostý: Státní rozpočet je nemravné konstruovat jako schodkový, tak alou! Úžasně by to snížilo tlak na výstavbu nových bytů, na každé vsi by se našlo pro úřednické "panstvo" z měst něco přístavků, kde mohou prodlévat. Místo keců o potřebě čerstvé zeleniny a nejrůznějších seminářů, by mohli ukázat národu, jak dokážou jit vzorem, i když neběží o to, dělat důležitý za pevný plat v kanceláři. A hned by měl kdo okopávat zelí, cukety a brambory. To se ale nestane, úředníci a nabobové budou radši donekonečna rozumovat, jak zařídit, aby schodkový rozpočet nevadil, jak přechytračit realitu, hlavně aby nemuseli hrábnout.

   Tahle cesta, o které tady píšu vychází ze základní pravdy: Když je zle, je důležité, z hlediska našeho fyzického bytí, mít co jíst a kde se skrýt. Proto nadále paltí, že základnem je neničit si planetu a dovést si obstarat něco k snědku vhodným způsobem. A to nepochybně je spíše prodlévání na venkově než nákup drahých bytů v metropolích. A od této prostinké přitom však pravdivé skutečnosti se odvijí i to: že když je zle, není důležité jezdit přeplněným metrem nebo vlakem a komunikovat počítačem ,ale mít sklep s bramborama a zásobník nezávadné vody na pití, to oboje někde stranou. Kdo se tím řídí, má slušné šance přežít. A tohle platí i na koronavirus, stejně jako to platilo na mor či španělskou chřipku. Navázat na to zdravou společenskou dělbu práce, to je samozřejmě fajn. Ale to jak to dělají vlády, to správná cesta prostě není.