Začnu příměrem a teprve potom se dostanu k vyjádření svého názoru:

Po myslivcích zcela oprávněně žádáme, aby nestříleli tam, kde by mohli zasáhnout třeba náhodné houbaře, které v tu chvíli ani nevidí. Z pohledu myslivce je to je to ochrana druhých lidí, jelikož jemu semotnému ta vypálená střela uškodit nemůže.

A teď ten můj názor:

Roušky prý nechrání jejich nositele, nýbrž ostatní lidi pro případ, že by nositel roušky byl zároveň nositelem viru.

Dokud bude v době epidemie existovat zvýšená míra nebezpečí, že bych mohl být nakažen a nevědomky bych mohl ohrožovat jiné osoby, budu roušku nosit dobrovolně a zcela nezávisle na tom, zda mi to nařídí vláda, které fandím, pražský magistrát, jemuž nefandím, nebo zda mi to nebude nařízeno vůbec (pro tento poslední případ použiji slovo, které komunisté zprofanovali, ale když si odmyslíme právě to zprofanování od komoušů, tak pro tento případ nenecházím vhodnější slovo: uvědomělost. Nikoli třídní uvědomělost, jak to říkali komouši, nýbrž občanská, lidská, solidární uvědomělost).

Kašlu na nějaké pseudointelektuální kecy, že boj proti rouškám je bojem za lidskou důstojnost, protože prý to, že někdo musí nosit roušku proti své vůli, mu tu jeho důstojnost snižuje.

Já svou důstojnost chápu jinak: Domnívám se, že právě přiměřená míra odpovědnosti vůči jiným lidem je pravou ukázkou lidské důstojnosti.

V zásadě rozumím tomu, že téma lze zjednodušit jako otázku lidské důstojnosti či svobody, a není těžké si představit, co tato skutečnost znamená do budoucna. Uvědomělost je slovo, které máme u nás drobet zprofanováno, ale vím co znamená, když od toho odhlédnu a rozumím vám tedy. Co by se mi líbilo, více pravdy, ale o tom právě je můj text.

Můžete, prosím, popsat ty jiné úmysly, o nichž víte? Díky moc.

Mlčeti zlato